Lišejník
Lišejník představuje jedinečný a fascinující organismus, který je výsledkem symbiózy mezi houbou (mykobiontem) a fotosyntetizujícím partnerem, kterým může být buď zelená řasa nebo sinice (fykobiont). Tato symbióza umožňuje lišejníkům prosperovat v široké škále prostředí, od arktických tundr přes horké pouště až po městské stěny, kde jiné organismy by se nenašly.
Druhy lišejníku
Lišejníky mají různé tvary, barvy a velikosti, které závisí na druhu houby i řasy.
Dělí podle tvaru stélky, což je jejich základní část, na několik skupin:
- Korovité lišejníky: mají stélku přiléhající k podkladu, jako je kůra nebo kámen. Příkladem je mapovník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum), který má stélku rozdělenou na polygonální úseky, které připomínají mapu.
- Lupenité lišejníky: mají stélku volně přisedlou k podkladu, jako je listnatý strom nebo mech. Příkladem je terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes), která má šedozelenou stélku s bublinatými okraji.
- Listovité lišejníky: mají stélku přisedlou k podkladu, ale s volnými okraji, které jsou zřetelně oddělené od spodní strany. Příkladem je provazovka vousatá (Usnea barbata), která má stélku vláknitou a visící z větví.
- Plodnaté lišejníky: mají stélku tvořenou plodnicemi, které obsahují vřecky s výtrusy. Příkladem je misnička obecná (Lecanora muralis), která má stélku tvořenou drobnými, kulatými plodnicemi s hnědým středem.
- Šupinaté lišejníky: mají stélku tvořenou šupinami, které se překrývají jako střecha. Příkladem je pukléřka islandská (Cetraria islandica), která má stélku tvořenou hnědými, kožovitými šupinami.
- Řasnaté lišejníky: mají stélku tvořenou pouze řasou, bez houby. Příkladem je řasa Trentepohlia aurea, která má stélku tvořenou oranžovými vlákny.
Lišejníky jsou důležitou součástí ekosystémů, protože produkují kyslík, zadržují vodu, obohacují půdu živinami, poskytují potravu a útočiště pro některé živočichy a indikují kvalitu ovzduší.
Jsou také využíváni lidmi pro různé účely, jako jsou barviva, léky, potraviny nebo ozdoby.
Struktura a morfologie
Lišejníky mohou mít různé tvary a velikosti, od drobných, téměř neviditelných bodů na kameni nebo kůře stromů, až po velké, nápadné útvary.
Jejich struktura je obvykle rozdělena na několik vrstev, včetně ochranné horní kůry, fotosyntetické vrstvy s fykobiontem a spodní vrstvy, která může obsahovat rhiziny pomáhající lišejníku přichytit se k substrátu.
Ekologický význam
Lišejníky hrají klíčovou roli v ekosystémech. Jsou považovány za průkopníky v kolonizaci nehostinných prostředí, kde připravují půdu pro další druhy rostlin.
Díky své schopnosti rozkládat minerální substráty mohou přispívat k tvorbě půdy. Také jsou indikátory kvality ovzduší, protože jsou velmi citlivé na znečištění.
Rozmnožování
Rozmnožování lišejníků může být složité, neboť musí dojít k opětovnému spojení obou symbiotických partnerů.
Lišejníky se mohou rozmnožovat nepohlavně prostřednictvím fragmentace nebo vytvářením speciálních rozšiřovacích struktur, jako jsou soredie nebo isidie, které obsahují buňky obou partnerů.
Pohlavní rozmnožování se odehrává přes spory vytvořené houbou, ale tyto spory musí následně najít vhodného fotosyntetizujícího partnera, aby mohly vyklíčit v nový lišejník.
V našem e-shopu si můžete zakoupit stabilizovaný mech nebo i plochý mech.
Zdroje článku:
Lichen - Wikipedia [online]. [cit. 28. 02. 2024]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Lichen
Lichen Habitat [online]. [cit. 28. 02. 2024]. Dostupné z: https://www.fs.usda.gov/wildflowers/beauty/lichens/habitat.shtml